^EmPláč tě ze sna budí, tmou doznívá, mou tvář si nesmíš nechat ^Dsnít. ^EmJen v životě tahle úzkost přece bývá, je lepší ho nechat v klidu ^Djít. Nevěříš, když ráno z lože vstáváš, já vedle tebe tiše neležím. Za bolest ve svém srdci si vinu dáváš, a naříkáš, já byla pro tě vším. Chceš ^Cvrátit ten ^Dden, kdy ti ^Emmávám, ^Cs tím, že se k ^Hmránu navrátí^Emm. ^CLáskou v očích ^Dsvých šanci ^Emdávám. ^CTeď jsi zůstal ^Hmsám, ^Cto byl osudu ^Hmplán. ^CVím, že se ^Dnikdy nevrá^Emtím. Tvůj život se mění a stále strádá, mou duši, která hladila tě dřív. Buď silný to se spraví, to se stává, tak zanech žalu, musíš začít žít. V mysli stále obraz můj zůstává, jen těžko můžou city odeznít. Já vím, tvá duše dlouze váhá, i s jinou šťastný navždy můžeš být.