CPíšu Ti lásko má co mohu víc, mých kupletů nebylo moc
Tak na dva tři nářky, a na krapet štestí a tichouGsplynulou nemravnou noc.
Ale teď lásko věřím, že už opravdu jsi, a že jsem objavil můj třetí pól,
Jako by šachisté na těch svých čtveřečkách dali siG7do branky koníkemCgól.
Jako by měsíc se ztratil, a z vody vyhoup se kýl, jako byC7Titanic topil seFzas.
R:
Miluju lásko , takCmiluju Tebe, že jsemGztratil už pojem aCčas.
2.
A tak Ti píšu, že umírám, nevím co dál, láska svatá je, anebo hrob,
nikdo nevěří, netuší a neví co dál, bílé ohrady mámivých slov.
Šlápoty Tvé jsou jako kamínky not, z níchž pan Rimbóó nám po verších psal.
Že tam, kde svítá v uličkách po ránu radost, že se k večeru ozýva žal.
Stratil jsem bolest a zranil se tak, jako v mešitách křičí múj hlas.
R:
Já miluju lásko, já miluju Tebe, že jsem ztratil už pojem a čas.
3.
Vše kolem plyne tak, jak plynout chce dál. Válka v Iráku, tak jsem se bál.
Lidé tak už jsou bez Boha , že nevědí kam, děcek zástup si u tanků hrál.
Né já nechci bojovat, milovat chci, v Tobě tělo své po kořen mít.
Když člověk ví, co už mohlo by být, tak tolik, tolik chce žít.
A když pochopí, ví, že není co chtít, těmhle hranicím prošel už pas.
R:
Miluju lásko, já miluju tak, že jsem ztratil už pojem a čas.
Miluju lásko, já miluju tak, že jsem ztratil už pojem a čas.
4.
Píšu Ti lásko má co mohu víc, mých kupletů nebylo moc.
Tak na dva, tři nářky, a na krapet štěstí, tichou splynulou nemravnou noc.
|
.jpg)
František Nedvěd:
Honza Nedvěd:
Honza Nedvěd:.JPG)
Honza Nedvěd:
