DNa dnešní Amivečer já Cměla jsem, Dhochu,
nabídek Amivíc než CstopadeDsát,
tak si dej Amipanáka Ca snaž se Dtrochu,
Gkdyž já jsem, zlato, Dzvyklá spíš na to, Amiže to má Dspád.
Já nemám srdce pod patentním zámkem,
když už nic jinýho, aspoň mě bav,
bav, ale neděs mě, začal jsi Šrámkem,
to by tak chtělo, když už, tak tělo, a žádnej splav.
®: To Dsis měl Gvybrat AJarku, já na to GneleDtím,
jen za ruGčičku v Aparku, to je jak Gpro děDti,
ty ceníš Gna mě Adásně a reciGtuješ Dbásně,
v Gkterým jsi, proDboha, AmistoleDtí?
Jestli chceš vzlykat a po mně toužit,
to můžeš v kuchyni nad nádobím,
proč se mám s tebou však po parku ploužit
jak Eva rájem, zapij to čajem heřmánkovým.
A že prej vy muži jste pány světa,
to teda nad světem udělám kříž,
mně srdce buší jak dunivej metal,
já nejsem vadná a nejsem žádná Nastěnka, víš?
®: Tos' měl jít radši s Jitkou, co tě to napadlo,
chtít šokovat mně kytkou, to není divadlo,
růže hoď do kanálu, to máš z těch seriálů,
takhle to, proboha, dopadlo!
|