Další den Konvice je zapnutá, slunce je pryč Další den Ona mi nabídla tibetský čaj na květinovém podnose Je mezi dveřmi, chce bodovat A vroucně potřebuje říct Milovala jsem tě už dávno, ty to víš Kde větry vlastního zapomnění nevanou Ale já jsem prostě nemohla jít Nevěda, co na zemi bylo zapotřebí vědět Ale přeju si, abych to věděla Protože se cítím tak smutně Že jsem nikdy neměla jedno z tvých dětí A napříč pokojem uvnitř hrobky Změna dorůstá a couvá Noc je mladá, proč jsme tak posedlí Navzájem v řetězech Musím ji donutit, musím ji vzít Dokud holubice vládne A cítím, jak teče šťáva, jak létá Jak plameny věčnosti září Aby nás olizovaly prvně zrozeným šlehem úsvitu Ach opravdu můj drahý Nemohu pochopit čeho se bojíme Sedni si tu s námi mezi nás A ve dveřích jsme nemohli říct víc Pak jen další den A já jsem se tiše odvrátila A šla jsem pryč