Na cestě je kříž a já už se neohlížím, už mám jít dál V sobě si tě uchovávám, už se neotočím, vždyť já tě znám Kolikrát se mi zdá tvůj hlas, tvůj smích, ze sna někdy se s důvěrou probouzím Říct ti ještě: „Na oblacích tě mám jsi tam za záclonou a tam mi zůstaň, na oblacích tě mám a já teprve vím, kam ti mám psát, že mě cítíš, že mám tě ráda, že jsi, jen jsi opodál...“ Planá růže se má jí se nikdo neptá, proč odkvétá, proč se ptáci neohlíží, letí dál a dál. Jinak že to nemohlo být je sám každý z nás, i tvá cesta, že má svůj cíl, svůj čas... Chci říct ti ještě: „Na oblacích tě mám jsi tam za záclonou a tam mi zůstaň, na oblacích tě mám a já teprve vím, kam ti mám psát, že mě cítíš, že mě mám tě ráda, že jsi, jen jsi opodál...jen jsi opodál, nashledanou“ Na cestě je kříž a já už se neohlížím, už mám jít dál.