EmiKdo mě spálil Gjá se ptám, Dúdiv nad proměnou Cod rána mám,
Emikdo mě spálil, Gkdyž jen hřál,
Dparfém spáleniště Cnavždy mi dal.
Od ráEmina dech ženy už Dznám, óóóó, Cvůni žeGny už Emiznám, óóóó.
Ženskou vůni cítit mám, když mě obejmou i když budu sám,
vůni dávnou, vzácnou kořenou
stejnou nad Vltavou i nad Seinou.
R.Od rána dech ženy už znám, óóóó, vůni ženy už znám, óóóó,
vůni ženy už znám, óóóó, vůni ženy už znám. (stále ji cítím)
R.+ od rána ji cítím.
R.+ provždy a stále.
|