Opustil jsem ženu salónů,
dal jsem sbohem nočním hrám,1
zvýšky jako z balkónů,
jenom vzpomínám.
Na ty rána s hlavou hořící,
jak tenkrát polykal jsem sníh,
jako začal bych být věřící,
a jiný v očích tvých.
Najednou ozvala se rána,
a já zjistil, kam mám jít,
otevřela se velká brána,
tam stála ta s kterou mám žít.
Tak jsem se přestal brodit vínem,
jen jednou za rok odcházím,
pak procházím se dlouho s plínem,
pak vzteky uhlí odházím, odházím.
Dal jsem do skleničky od vína,
prudký nejsilnější jed,
dneska na ty chvílievzpomínám,
a tuhnu, jako led.
Najednou ozvala se rána,
a já zjistil, kam mám jít,
otevřela se velká brána,
tam stála ta s kterou mám žít.
Tak jsem se přestal brodit vínem,
jen jednou za rok odcházím,
pak procházím se dlouho s plínem,
pak vzteky uhlí odházím, odházím.
💬 Komentáre
Pridať komentár
Pozrieť v obchode →
Pozrieť v obchode →
http://www.ceskyrock.cz/publicistika/vypisclanek.php?id=2247
http://www.ireport.cz/cz/Clanek/keks+dekuji+na+novince+andelum
http://www.folktime.cz/index.asp?url=/clanek.asp&id=4927
http://www.countryworld.cz/viewclanek.php?id=3205
Buďte prvý kto napíše komentár! 🎵