Jednou v úterý, přijdu z nádraží,
zahlíd jsem najednou, dívku nádhernou.
Já jsem jen touhou vzdech, až se mi tajil dech,
vždyť je to Božena, do kůže vložená.
Já jí moh za ženu mít, já jí moh za ženu mít,
já jí moh za ženu mít, já jí moh za ženu mít.
Já jí moh za ženu mít, já jí moh za ženu mít,
já jí moh za ženu mít, já jí moh za ženu mít.
Ta moje Božena, i když byla bez věna,
krásná byla i když, na kožich neměla.
Pečlivá jakoby, by byla Popelkou,
dneska je v podniku Klatov ředitelkou.
Ona je ředitelkou, ona je ředitelkou,
ona je ředitelkou, ona je ředitelkou.
Ona je ředitelkou, ona je ředitelkou,
ona je ředitelkou, ona je ředitelkou.
Proč já jenom s ní, hlupák nechodil,
proč já jenom jí, z bytu vyhodil.
A proč jsem jenom chtěl, nevěstu bohatou,
dneska jsem mohl mít, Boženou blonďatou.
Já jí moh za ženu mít, já jí moh za ženu mít,
já jí moh za ženu mít, já jí moh za ženu mít.
Já jí moh za ženu mít, já jí moh za ženu mít,
já jí moh za ženu mít, já jí moh za ženu mít.
Já jí moh za ženu mít, já jí moh za ženu mít,
já jí moh za ženu mít, já jí moh za ženu mít.
Já jí moh za ženu mít, já jí moh za ženu mít,
já jí moh za ženu mít, já jí moh za ženu mít.
|
Keks:
Ivo Cicvárek:
Ivo Cicvárek:
