David: Padám zas fialovou tmou, a sny mí sami sobě lžou, bojím se vážně tentokrát, poslední anděl šel už spát. Snažím se oči otevřít, snažím se zbořit labirint, ty víš, ty víš, musí to jít! A pak cítím, zvězdy svítí, s nadějí vím, už vím! Že stačí dotek pouhý, stačí pohled dlouhý, nemusím se ptát, zachytíš můj pád, nemusím se ptát. Že stačí dotek pouhý, stačí pohled dlouhý, dlaní plašíš mráz, tělěm tvoříš hráz, proti všem zlým hrám, nic nevzdávám! Nic nevzdávám! Když v hlavě prší celý den, když bloudím domem bez oken, slova jen křídli víří prach, sny se mi ztrácí v uličkách. Snažím se najít sílu žít, Snažím se najít v sobě klid, já vím, já vím, musím dál jít! A pak cítím, zvězdy svítí, s nadějí vím, už vím! Že stačí dotek pouhý, stačí pohled dlouhý, nemusím se ptát, zachytíš můj pád, nvím to tisíckrát. Že stačí dotek pouhý, stačí pohled dlouhý, teď nemůžu to vzdát, zahodím součet ztrát, víru v sobě mám. Nic nevzdávám! Aňa: Stačí jen krok pouhý, první nádech dlouhý, a vím, na každý pád, zas najdu sílu vstát, a budu bojovat!!! David: Že stačí dotek pouhý, stačí pohled dlouhý, nemusím se ptát, zachytíš můj pád, nemusím se ptát. Že stačí dotek pouhý, stačí pohled dlouhý, teď nemůžu to vzdát, zahodím součet ztrát, víru v sobě mám. Nic nevzdávám!