E                                       E7

Ten rok se léto povedlo tak jako dlouho nic,

     A                     E

snad pětatřicet ve stínu a občas ještě víc,

                         H7                   E

jazyk se lepil na patro, asfalt hned tál jako vosk.



Já večer jsem se rozhod´, že zas budu žít,

v tomhle horku zbývá nejvýš do putyky jít,

sbalíme si nástroje a vyrazíme, kam se dá.



Zas u stolu sedím a dobrý tóny zní,

kouř z cigaret, holky, kluci, správně zpocený,

i kytara se svíjí, jak se v rytmu svíjet má.

Vedro nutí k zamyšlení, co že bude dál,

až skončí píseň, co jsem pro tu žhavou chvíli hrál,

košile se lepí a v očích štípe sůl a dým.



Ve tvých očích bych se málem utopil,

proč se ke mně nakláníš, jsem vcelku pochopil,

nač se taky bránit, když ve vzduchu je horký blues.

Objednám ti pití, tak se neboj sednout blíž,

šaty v tomhle vedru budou nejspíš na obtíž,

kamaráde, ještě jednu a ledem koukej šetřit míň!



Neptejte se holky, kluci, co mám za lubem,

pro případ, že zejtra třeba tady nebudem,

koukejte se přidat, my hrajeme to naposled.

Možná že nás velkej šéf tam k sobě zavolá,

my si dáme ještě jednou pěkně dokola

song co každej kolem tebe určitě už dobře zná.