ANa kraji prašné silnice H7seděla v slunci slepice,
slunE7ce se míchalo s praAchem a já už teď trnu strachem,
H7neboť vím, co přijde E7dál.
AJak tam ta slepice seděla, H7najednou popad' ji hlad,
E7 A H7 E7
nejE7prv byl malinkej docela, Apak začal H7vnitřnosti E7rvát.
A zrovna tehdy náhodou dešťovka lezla po silnici
a slípka, hladem trápená, shlédla to zvíře růžolící.
Skočila po ní bez váhání s rychlostí sokola,
jelo tam právě tehdy auto, vlítla mu pod kola.
Řidič, jak spatřil tragédii, podívat hned se šel,
zachtělo se mu slípku míti, ukradnout si ji chtěl.
Když se však sehnul pro nebožku, na žížalu si stoup',
jak sklouznul, pad' by možná na zem, kdyby tam nebyl sloup.
Že sloup byl z dřeva kvalitního, hřebíky pobitý,
tak pod ním zůstal řidič ležet na místě zabitý.
AA kdo to viděl, tak ten poučení H7poučné získal velice:
E7 A D7 A
E7že není vůbec bezpečné a vhodné Achovat D7žravé slepiAce.
|
Jaroslav Hutka:
2 Unlimited:
Collegium Musicum:
