HmiKdyž mlžný závoj slunce zdvíhá,
když začínEmiá tam nový dHmien,
nejhezčí, už jak to bývá,
ze všech dEmiívek JulliHmianne.
Popsat vám ji lze jen stěží,
slovník můj má málo slov,
její krásu hory střeží,
spatřit ji je smrti lov.
®: Když se bGílý mAěsíc dDívá, krade stGín nAad krajinDou,
vF#ycházHmií ta, co je vílou, jméno mEmiá, jméno mF#á, ó, JulliGannHmie.
Kdo se dá tou zrádnou cestou,
její hlas kdo chtěl by znát,
ať se smíří s pravdou prostou,
se smrtí že jde si hrát.
Supí křídla koncert hrají,
kořist příští čekají,
kostí pár se v prachu válí,
slunce žár, žár je vybělí.
®:
Zakletou je paní bílou
bez hradů a bez moci,
přes den paní, v noci vílou,
těžko jí pomoci.
Jenom přítel s čistou duší
supů bát se nemusí,
kdo se zná, ten ať to zkusí,
kdo se zná, kdo se zná, jen kdo se zná.
®:
|