Recid:
Na dnešek jsem mněl divnej sen.
Slunce pálilo a před salonem stál v prachu daf
v tvažích cejch očekavaní.
V prostred šibenice z hrubých klád
šerifúf pomocník sejmul odsouzenci z hlavy kápi
a daf zašuměl překvapením.
I já jsem zašuměl překvapením.
Ten odsouzenec jsem bil já
a šerif četl neúprostným hlasem rozsudek.
Ref 1:
Pověste ho Amivejš, ať se houpá,
pověste ho Cvejš, ať má Gdost.
Pověste ho Dmivejš, ať se Amihoupá,
že tu Gbyl nezvanej Amihost.
PověsAmite ho, že byl jinej,
že tu s Cnámi dejchal stejnej Gvzduch.
PověsDmite ho, že byl Amilínej
a tak Gtrochu dobrodAmiruh.
PověsAmite ho za El Passo,
za snídani Cv trávě a lodní Gzvon.
Za to že Dmineoplýval Amikrásou,
že měl Fcountry rád, že se Euměl smát i Amivám.
Ref 2:
Nad hlaCvou mi slunce Gpálí,
konec Dmimůj nic neodCdáGlí,
do mých Csnů se dívám z Gdáli
a do Dmiuší mi stále zní, tahle Epíseň poslední.
PověsAmite ho za tu banku,
v který Czruinoval svůj Gvklad.
Za to že Dminikdy nevyAmidržel,
na Gjednom místě Amistát.
Ref 2 : Nad hlaCvou mi slunce Gpálí...
Ref 1 : Pověste ho Amivejš, ať se houpá....
PověsAmite ho za tu jistou,
který Cnesplnil svůj Gslib.
že byl Dmizarputilým optiAmimistou
a tak Gdělal spoustu Amichyb.
PověsAmite ho, že se koukal,
že hodně Cjed a hodně Gpil.
že dal Dmipřednost jarním Amiloukám
a pak se Foženil a pak se Eusadil a Amižil.
Ref 1 :Pověste ho Amivejš, ať se houpá...
|
Pavel Bobek:
