^CDo domu přišli hosti a nebe bylo ^A7právě plný ^Dmihvězd já ^G7seděl na předmostí lávky z frází úsměvů a ^Cgest Ta lávka vedla někam, kam jsem týhle ^A7noci nechtěl ^Dmi7jít a tak před tebou smekám a ^E7nejspíš to co piješ budu ^Amipít V tom prapodivným šenku kam mě dones ^A7můj dvounohej ^Dmidžíp mi někdo podal sklenku a v ^E7louži smutku cigaretu ^Amitíp Ten ^Amismutek z tebe čněl jak ^Gebenovej trám a ^Dmivšichni kolem se mě ptali ^Eco si k pití dám Ten ^Amismutek v tobě vřel jak ^Ggejzír bahenní a já ^Dmichtěl se svou whiskou dopít ^Ei tvé trápení Rty ^Amirozněžnělý tmou se ^Ftisknou k cigáru jen ^Gmokro zimavý zabrání po^Ežáru Jsi ^Amisama a já sám - jsme ^Fprapodivnej pár co ^Gv třasovisku máv na ^Ečerný auto^Amikar... Už dávno zamkli kasu, svý sakypaky si barman sbalil zalezl do kanafasu i starej štamgast Jack a valchař Bill Máš dlaně chladný stezkem a vlhký mlhou vyplakanejch slz těch s originál leskem, kterejma je všechno vidět skrz Jak tichej anděl smutku tu stojíš plná všeho, co není a já se děsím skutků, myšlenek i slov a loučení Ten smutek z tebe tek jak smolnej vodopád až černejch louží kolem tebe začal jsem se bát Ten smutek z tebe vlál jak noční uragán rozžhavenej vzpomínkama od pekelnejch bran A potom jsi šla spát, já s lahví zůstal sám Snad jsem tě měl rád, dům zůstal do kořán A pak jsem dlouho šel, vzpomínal co jsem pil A kolem táh se kraj kterej smutek zpustošil...