APaměť mě tahá za ruA4suskáv a vláčí do dětstDví,
na louku čtyřlístHmiků, co trháš pro štěsE7tí,
a v Akoutě má duše dětinsA4suská, se choulí do peDří,
v tom tiše zakleHmipou a stojí u dveE7ří.
®: AmiBella má a DmiSebastián,
Gv proudu třpytů Cčekají tam,
Fnikdo balkón E7neotvíral,
nikdo A4susnezvonil k Anám.Ami
Úsměv důlky Dmido tváří hnal,
Gv očích úžas a Ckdo by se bál,
Fto nebyl sen, co k E7ránu se zdál,
co k A4susránu se Azdál.
Spěchám tou známou ulicí, je tichá, už se spí,
tma oči zavírá, jak mračna růžoví,
jdu domů a výtah přivolám a v horním poschodí,
můj úžas procitá, když bleskem uhodí.
|
Kamelot:
Kamelot:
