ona: Poprvé, když přede mnou byl plný sál,
zadrh´ se mi hlas, to víš…
on: Hm…
ona: Kritik, který za scénou ten večer stál,
ihned vstyčil prst, je níž.
on: Ou!
ona: Ve chvílích víc než zlých názor
starších kolegů mi pích´!
on: To znám, na kolegy je spolehnutí.
ona: Řekli, holka, no, tě pic,
hlásek jako nic, blikne, zhasne za měsíc,
naděje ti nekynou, hm, Hany s ofinou.
on: Odkud vlastně jsi? Z moravského polesí…
Skonči s touhle profesí!
Dej se radějši na jinou, ó, Hany s ofinou.
ona: Žádné klání však není předem prohrané!
on: Vzdávat se, páni, ó, tisíckrát ne,ne,ne!
ona: Ó, já si řekla, cvič! Sejčky, ty žeň pryč.
Nadšenec, když je i dříč,
oba: úspěchy ho neminou, hm, Hany s ofinou.
ona: A jedem, jedem!
Hnout s věcí v tom je celý fór.
Dnes, Hany, začátky krušné už má za sebou.
Je stejně šťastná, jen účes jinak nosí.
Snad jí to, prosím,
oba: lidi prominou,
že dnešní Hany už není s ofinou. |
Iveta Bartošová:
Hana Zagorová:
Hana Zagorová:
Hana Zagorová:
