AsVyšli už G7nad ránem, Askdyž z mraků G7pláč,
ASčistil jim G7cestu za duCmihou,B, As, Gmi, C
Asdech dětí v G7náručí Asjim vrací G7víru,
Asže najdou G7zemi vysněCminou.B, As, Gmi, C
Jdou Fmivšichni co ví, Bproč nemůžou spát,
když D#maj7násilí je vítá u dveAsří,
Fmia syn se Ddimzeptá: „ Mámo, kdo měl G4drápy Gještěří? “
„ Víš Fmibarva nebe, je Bmodrá, jak len,
Esa ta mě nikdy neboAslí,
Fmia tyhle Fdimmodřiny na noG4hách, G
slunce Fmizahojí.“B, Es, As, Fmi, Fdim, G4, G
Otrlí stopaři, vyšlí ze zipů Delt,
přináší zprávu hřejivou,
že někde v údolí, u Rudých kamenů,
pět barev duhy září tmou.
A všichni co ví, proč nemohli spát,
hřejou se štěstím v objetí,
a syn jen řekne: „ Mámo, Ty pláčeš dojetím.
Vím, barva nebe je modrá jak len,
a ta Tě nikdy nebolí,
a Tvoje modřiny na nohách duha zahojí.
|
Kamelot:
Kamelot:
