CVchází mi Cmaj7do snů bez C6rodokmeCnu,
pes, kterej Cmaj7neměl C6nikdy ceCnu,
ten Fhlídač, ta němá tvář, Fadd9neznala Cnenávist.
Těžko by Cmaj7získal C6cenu kráCsy,
chyběl mu Cmaj7punc tý C6lepší raCsy,
ten Fchundeláč Fadd9uměl z Fočí snad Fadd9přání Cčíst.
My Dmichodili ven a Fhledali svou CAmeriku,
Dmiv pátek nahonem, Fspolečně s dírou Gna Hoptriku.
®: CMůj Věrňák a Fjá,
ta Gznámost skoro Fvážná, nemá Cčáru hranic,G
Cs ním, kdo mě tak Fznal,
tak Gříkal: „Někdy Fmálo, bejvá Cvíc.“
Až jeden den osud vykolejil,
bylo to z jara a na cestě jíl,
ten posel, ten pošťák, zprávu dobrou snad vez.
Smyk, brzdy, rána, pak šlápl na plyn,
a silnice zrudlá, jak od jeřabin,
jen oči měl smutný, můj nejsmutnější pes.
Já vykopal hrob a sypal ho hlínou do úsvitu,
pak šel podle stop, hledat tu naší Ameriku.
|
Kamelot:
Kamelot:
Kamelot:
