Prodírám se mlázím a mám těžkou kabelu,
do které vkládám vše to, vo čem sním,
a za hlavu házím vše co stojí za belu,
pro tebe zpívám a jahody jím.
Hádej, Matyldo, hádej, Matyldo,
jak mnoho váží jen jedinej sen,
o tom, že složím ti píseň a tíseň z duše vyženu,
a pak už tu tíhu vysypu ven.
Brání se houští a tíží mě kabela,
do které si tajně vkládám to, vo čem sním,
a tma se na mne spouští a to by dělat neměla,
neboť tu zpívám a nenajdu rým.
Hádej Matyldo, hádej Matyldo,
jak mnoho váží jen jedinej sen,
o tom, že svítá a vítá mě Matylda a neděle,
tolik snad váží jen dubovej kmen.
Tak světem se vláčím, a táhnu s sebou kabelu,
do které teď vkládám štíhlý tón,
tón, který se chvěje, chvíli plnej naděje,
potom se ztrácí a jsem jako on.
Hádej, Matyldo, hádej, Matyldo,
jak mnoho váží jen jedinej sen,
o tom, že tóny, ty tóny ti svážu v jednu kytici
a najdu záhon a s notama jen.
Prodírám se tmou a mlázím, mám přetěžkou kabelu,
do které ukládám ze snů rým,
a za hlavu házím vše, to co stojí za belu,
pro tebe zpívám a jahody jím.
Hádej, Matyldo, hádej, Matyldo,
jak mnoho váží sen, kterej teď mám
o tom, že jednou tě zvednou ty moje ruce do nebe
a pak tě ke snům do kabely dám.
|
Fešáci:
Fešáci:
