1.
Vrbám váže vítr z proutí cop,
éra kreslej čáry na modrej strop,
na komínech z čapích hnízd je z jedný strany stín,
dej mi ruku do tý mý
a řekni že se dneska večer všechno smí.
V unesené lásce perlí cit,
odpovědná, moudrá zkusí být,
na smrkovou větévku si blúzku zavěsíš
tajná, krásná bdí
ať si o nahotě nikdo nedoví.
R:
Hřej, hřej, hřej mě lásko hřej,
to je srdce co tu křičí a na tvé tělo líčí, hřej.
Až do rána si bude svojí kúži hrát
jenom líně jenom až nám rozum zústal stát,
hřej, hřej, hřej mě lásko hřej,
u potoka dám si loka kdybych byl moc divokej.
2.
Na zelenej polštář si tě dám,
krásná chvíle - být tu s tebou sám,
na krk malej prstýnek co od malička mám
ti z lásky zavěsím
a nikomu to, nikomu to, nikomu to nepovím.
R:
Hřej, hřej, hřej mě lásko hřej,
to je srdce co tu křičí a na tvé tělo líčí, hřej.
Až do rána si bude svojí kúži hrát,
jenom líně jenom až nám rozum zústal stát,
hřej, hřej, hřej mě lásko hřej,
u potoka dám si loka kdybych byl moc divokej.
Hřej, hřej, hřej mě lásko hřej,
to je srdce co tu křičí a na tvé tělo líčí, hřej.
Až do rána si bude svojí kúži hrát,
jenom líně jenom až nám rozum zústal stát,
hřej, hřej, hřej mě lásko hřej,
u potoka dám si loka kdybych byl moc divokej.
|
František Nedvěd:
Vojta Nedvěd:
František Nedvěd:
