Až jednou přijde moje chvíle,
až mi jednou zahrajou,
z jakýhosi magneťáku houhej hou,
až mi zahrajou.
Až jednou odnesou mě v prášku,
až někdo slzu uroní,
ve velikosti hrášku houhej hou,
ať mi zahrajou.
Chtěl jsem vždy žít jako indiáni,
zmalovanej jenom když se brání,
chtěl jsem se v síti houpat,
na západ slunce se koukat.
Místo v autě bych, na koni pádil,
ohnivou vodu bych pil a řádil,
unavenej bych šel spát,
kdoví koho bych měl rád, ráaád.
Až jednou bude hvězda padat,
a já si nebudu nic přát,
nebudu moct požádat o houhej hou,
ať mi zahrajou.
Chtěl jsem vždy žít jako indiáni,
zmalovanej jenom když se brání,
chtěl jsem se v síti houpat,
na západ slunce se koukat.
Místo v autě bych, na koni pádil,
ohnivou vodu bych pil a řádil,
unavenej bych šel spát,
kdoví koho bych měl rád, ráaád. |
Keks:
Ivo Cicvárek:
Ivo Cicvárek:
Keks:
