1. ^EKde jenom jsi, kam jen bych šel, kdybych já ^Dlásku Tvou nena^Ešel. Kde jenom jsi a co bych měl, kdybych Tvé ^Dvolání nesly^Ešel, kdybych se ^Dzavřel sám do svých ^Esnů jak strach planých ^Djabloní z jarních ^Ednů kdybych se ^Dlásky včel musel ^Cvzdát, co jen bych ^Aměl, kam jen bych ^Ešel.^DED[e R: Ke Gol^Dgotě ^Ckráčí,^{D E}stoupá ^Dstále ^Cvýš,^{D E}mnohým je to ^Ck pláči,^{D E}mnohým ^Dna ob^Ctíž,^{D E}někdo ^Dzná Ho ^Cjménem,^{D E}někdo ^Dpro ten ^Cpád,^{D E}tím jak ^Drostla ^Cbolest,^{D E}říkal ^Dmám tě ^Crád --- ^Erááá^Dááá^Eááád. 2. Kde jenom jsi, když jsem tu sám a světskou lež už nepostrádám. A proč jen chci Tvý stopy znát, když stejně vím, že přijde i pád, až budou po mně plivat a řvát a budu chtít mít jako Ty rád, na planý jabloni bude květ, pro tento svět.