^CBůh, to jen se vánek vzduchem chvěl, to slovo prožil jsem a ^Amišel, jak dítě poznat jsem je ^Fchtěl. ^CBůh, to slovo znamenalo víc, než jsem si stačil v duchu ^Amiříct, znám světa rub, chci poznat ^Flíc. ^CBůh, snad jsem to špatně vyslovil, snad chtěl jsem víc, než dals mi ^Amisil a padnul meč, jenž pora^Fnil. ^CBůh, jak mohlo stát se, když jsem šel, na co jsem to jen zapo^Amimněl, kéž bych zas prožít znovu ^Fsměl. Že ^GPán, to je ten, kdo k sobě ^Fzavolá. ^GPán, to je ten, kdo lásku ^Fmá. ^GPán, ten se smutným srdcím ^Amidovolá, s kaž^Fdým se ^Gzná. ^GBůh, to je to jediné, co mám, když už tu všechno postrá^Amidám, s Ním střípky štěstí posklá^Fdám. ^CBůh, musím být, jak mě myslel Bůh, a vánkem zachvěje se ^Amivzduch, stanu se láskou, to jsem ^Fchtěl.