^CZpívám o ^Fdimštěstí, které se ^Fproměnilo v sevřené ^Cpěsti, ^D je ^Gkonec všech po^Cvěstí a ^Dchtěl bych vědět, ^Gjestli se do ^Cnekonečna budeš ^Fdimptát, jak dlou^Fho na Tebe budu ^Chrát, že už Tě dávno nemám ^Edim, děláš si ^Fzbytečné sta^Crosti. ^G#Pověz mi má milá ^Bproč se vlastně ptáš ^Cláska byla naše síla, ale ^Dmmohlo se to jen zdát. ^G#Svět světem zůstává, už ^Fdávno není náš, já ^Gpouhé sliby dneska] ^G7můžu Ti jen dát. ^CLáska ^Gvyhasla, du^Amiši zastínil ^Cmrak ^Dmijá nebudu ^Fdál ^Dmičekat na zá^Gzrak. ^CNoc za nocí ^Gubíhá, mě ^Amipřepadává ^Cvidina, Ve ^Fkteré se mi ^Fmizdává, že ^Gnejsi jedi^Cná. Pověz mi má milá proč se vlastně ptáš láska byla naše síla, ale mohlo se to jen zdát. Svět světem zůstává, už dávno není náš, já pouhé sliby dneska můžu Ti jen dát. Láska vyhasla, duši zastínil mrak, noc za nocí ubíhá, mě přepadává vidina. Já nebudu dál čekat na zázrak, náš vztah byl krásný, teď z něj zůstal vrak. ^AmiJá nebudu ^Emidál ^Amičekat na zá^Emizrak, ^Cnáš vztah byl ^Fkrásný, ^Dmiteď z něj ^Gzůstal ^Cvrak.