Moře se vzdouvá pod půlnoční tmou vichr a touha teď vstříc ke mě jdou tam v dáli září a modlitbou zní ostrov kam utíkám když srdce neví kam dál Smět aspoň chvíli se do vzduchu vznést jedinou míli ze všech prošlých cest rozložit křídla a nechat se nést za moře za obzor větrem co letí z hor k nám Cítím se jako chmýří hnané do protivětru výška mi neublíží vznáším se ve stovkách metrů Jako Európa nesená býkem zvolna se pokládám do vodní tříště moře teď hýbe vším tichem a já si vzpomínám jak zněla tiše minulost Za tichých nocí kdy byla jsem dítě do ticha pokojů šeptání zdí podivnej osud si upředl sítě do kterých lapil mě dávno to vím Ty dny jen jak mlhu teď vnímám je to snad století co nejsem malá marně jsem do noci snila marně se snažila abych se směla vrátit zpět A tak tu sedím a na slunce čekám abych se mohla zas vypravit dál kolik let uteklo už nespočítám snad bohové dají že vrátím se k nám