Chladím si svý tváře koukám do pršení pomalu se sbírám už nejsem na umření Za hlubokou vodou kam nedolétnou ptáci leží moje dětství ke kterému se vracím zpět Hvězdy hasnou a zvedá se vítr jsem uprostřed noci ztracená černá mračna zakryla mi měsíc nevím co to všechno znamená A ze tmy jde strach strach na mě sáh to hromovládce už hrozí bouří a než přijde den tak zbyde mi jen se tiše dívat jak oheň hoří Blesky už jdou jsou posly bouře a na ramena mi déšť už padá hlubokou tmou teď světlo klouže jsem vystrašená a v bouři sama vystrašená