Jsou sny které se nikdy nesplní, jsou věci
které se nikdy nezmění. Chci vrátit čas,
kdy bylo líp, chci zpátky lidi, kteří už tu
nemůžou být
Proč pravda tak strašně bolí, proč místo
cukru se přejídám solí ze svých slz
Jsou okamžiky, které se neměly stát, jsou
pravdy, kterých se musím jen bát. Chci
utéct, ale není kam, chci se vybrečet, ale
jsem na to sám.
Chci aby realita, byla jen hnusným snem,
chci se probudit, do lepšího rána, ale
zatím se zalykám vlastníma slzama.
Jsem nic, co se změní v prach, jsem slza,
co se topí v tmách. Jsem otazníkem na konci
téhle věty, jsem nic co zmizí...
Jsem touha, co chce změnit svět, jsem
poslední pád a první let. Jsem láska nikdy
nenaplněná, jsem sázka, předem prohraná.
Jsem maska zvláštního klauna a zároveň
troska se slzama, v očích... Jsem tón,
který nechceš slyšet, jsem slunce
co zapadá...
Mám strach ze všech zítřků, jsem
bojovník se zákeřnou nemocí, jsem oběť
momentálních emocí. Jsem světlo co se
topí v nocích.
Jsem vzduch, kterého je všude plno, jsem
Praha, Ostrava a taky Brno. Jsem odlesk
světel, který nechceš vidět, jsem tón,
který už nechceš slyšet.
Jsem div a příliv když čekáš odliv. Jsem
herec nikdy neobsazený, jsem básník
kterému nikdo nerozumí. Jsem zpěvák
kterého nechceš slyšet, jsem obraz který
už nechceš vidět
Jsem hořkost v něčem sladkém,
jsem všedním dnem a státním svátkem.
Jsem článkem který neměl vyjít, jsem
hostem který nikdy neměl přijít. Jsem
rovnice kterou nikdo nespočítá
Neslyšitelný zvuk i tón stokrát ohraný,
jsem hra kterou lidi nehrají. Jsem osud,
náhoda, jsem skutečnost i vize, jsem
nehoda co se neměla stát. Jsem ona, i on.
Jsem věrnost, jsem děvka.
Jsi vášeň, jsi hřích, jsi další div. Jsi nové
ráno, jsi vše co jsem prohrál. Jsi svět, jsi
přímka, jsi poslední dýmka i kouř co zmizí,
jsi moje a přesto cizí.
Jsi smyslem, jsi perspektivou, jsi jediným
okamžikem... Jsi led, co pálí, jsi abstinent,
co kalí
Jsi protipól, jsi magnet, jsi stránka dosud
nepopsaná. Mráz po zádech běžící, mou
poslední lžící upřímnosti a něhy, jsi mými
každodenními objevy. Jsi zázemí pro vše,
co mám rád, jsi pocit který nechci odvát.
Jsem obchodník, jsem poptávající, po
blízkosti vše říkající. Jsem cestou do
nekonečna, a ty mě provázíš, coby krásná
slečna
Jsi tečka, jsi čárka, jsi mezera v mé hlavě,
kterou nevyplním tak hravě. Jsi hranou,
na hraně, jsi základem daně a kulatost na dně.
Jsi předvolební slib, co se nikdy nesplní,
jsi důvodem našeho souznění. Jsem poezií,
co smysl pozbývá, jsem doubledecker
uprostřed Londýna... |
