1. Co jAako kluk jsem dělat chtěl a dávno už jsem zapomněl
a vzpHmiomínka mě nEijak nedojAímá,
odplula dolů životem, jen touha stát se pilotem,
ta zHmiůstává, pEořád ve mně dřAímá,
stEmiarostí každý den jak mDáku,
jHen občas večer sednu zEa pilotní páku,
vAario až na doraz a věž mi přeje "zlomte vaz!",
my stHmioupáme, až nEýty lítaj' z drAaku.
2. Výška devět tři sta pět, kurs dvěstě dvaačtyřicet
a oči trochu z nevyspání pálí,
noc má barvu povidel, motory duní zpod křídel
a navigátor zvolna mapy balí,
asi to vážně taky sbalím,
hlava už nechce vládnout mým tělem rozespalým,
žádné trosky, žádný pláč, prostě jen vypnu počítač
/: a pak se klidně do postele svalím. :/
|
Wabi Daněk:
Bambini Di Praga:
Wabi Daněk:
