Nevním^Cám hlasy zvonů, co z d^Fáli teď zn^Cí, "sbohem" sv^Amié posledn^Dí smím ti d^Gát, starý v^Cůz, spřežení oprat^Fím sílu d^Cá, podív^Amiej, šátek m^Gůj bude vl^Cát. ®: Sv^Amiítá,^G nad hlav^Fou ti slunce vycház^Gí, sv^Amiítá,^G ranní v^Fánek tvý k^Goně prováz^Cí. Krásný sen měsíc dá do cvoků stříbrných, já vím, mně nemůže se zdát, vlahý f”hn šeptá květům odkaz dní posledních, jeho zlou píseň nesmím vážně brát. ®: Když pak den ráno vstal, zahřál celou chladnou zem, jeden zvon smutně zněl v uších dál, proč mě v očích pálí sůl, slzy kanou na mou tvář, já teď vím, že tě víc už nepotkám. ®: ®: + svítá, ranní v^Fánek tvý k^Goně prováz^Fí ^G..^C.