Za údolím v řece přání slunce nejde nikdy spát. Svítí světu bez přestání, chce nás nadosmrti hřát. Sedím tady v záři, cítím sílu nekonečných dní. Užívám si, volnost dýchám u siesty polední. Vítr do vlasů, v očích sním, stojím před propastí - poletím .... Dál městem stínů, dál od svých dnů slunečných. Dáváš mi sílu, dáváš mi cíl letět dýl. Chci zase cítit slunce, co nikdy nejde spát, proletět městem stínů. Staň se, co má se stát.