1. PosloucheHmij, v dálce zvonyEmi chtějí tě svést,
do údolAí stínů, sama, taG pověst je ti známá,
známF#miá až proplakanáG, musíAš se vznéGst.
Že se ti často stýská, to dobře znám,
povědomá jsou ti místa, vzpomínka jasná, čistá,
jak voda, když se blýská, v očích ji máš.
®: VždEmiyť po dešti kvítí kvete,
vítr všF#miechno listí smete
a rány Gčas všechny zahojAí.
VšEmiechna síla se ti střádá,
smutku F#miukážeš jen záda
a vše sGe v dobré obrátíA… G obHmirátí
Podívej, slunce jde spát, ztrácí se den,
dlouhý pole od červánků, cítíš letmý dotek vánku,
je věrný tvému spánku – není to sen.
®: Vždyť po dešti kvítí kvete, ...
|
