Do konců řas, do svědomí. Na srdce mříž, jen vědomí. Nesmíš se ptát. Pro vůni rán a touhu dní. Jen strach se bát, kolik ještě smím. Pak ze rtů tvých, smím lásku pít. Zítřek je lhář, dnes umím žít. Cenu znáš. Teď to vím, jsi můj krasohled. A pak, že vanilkový nebe, někdy trochu zebe. A než dnes zavřu víčka, tak přes barevná sklíčka. Chtěl bych vidět svět. Vím, já vím, jak ticho křičí. Znám lék svých dnů, dávku co ničí. Jsem sám. Nad tvojí krajinou, teď můj svět se točí. Na křídlech unesou, slunce co v očích máš. Přetočím svět o sedm let. Pak v objetí, najdem prokletí. Cenu znáš. Je v koncích řas, ve svědomí. Pak má srdce mříž, je vědomí. Nesmíš se ptát. Vím, já vím, jak ticho křičí. Znám lék svých dnů, dávku co ničí. Jsem sám. Nad tvojí krajinou, teď můj svět se točí. Na křídlech unesou, slunce co v očích máš. Přetočím svět o sedm let. Pak v objetí, najdem prokletí. Cenu znáš. Je v koncích řas, ve svědomí. Pak má srdce mříž, je vědomí. Nesmíš se ptát. Vím, já vím, jak ticho křičí. Znám lék svých dnů, dávku co ničí. Jsem sám. Nad tvojí krajinou, teď můj svět se točí. Na křídlech unesou, slunce co v očích máš. Přetočím svět o sedm