Kvalita textu : bez hodnotenia Hodnotilo ľudí: 0ohodnoť aj ty
Zdvihnul jsem ruku abych nepřestal být
abych se v myšlenkách svých neutopil snad
mám v sobě hříchů že až mračna kdesi nad spánkem
mé noci svírají a nedokáží spát
R: a proto věřím v cosi v nějaký svět
v člověka, co nám může odpustit snad
někdo tu přece musí vědět, že jsme
a někdo musí nás mít opravdu rád
Zdvihnul jsem oči abych nespatřil zem
abych se nedotýkal mého druhého já
oblaka vyprávěla o jasných hvězdách
co jsou jen v noci vidět nad nimi stát
R……
>>>>>>
R:……
Zaslech jsem volání a otočil se čelem
a někdo nahlas se mi do očí smál
zaslech jsem prosby co se do rány stáčí
a tiché pohlazení toho kdo se bál
R:……
Dávno už nevolám jen skály hlasy vrací
v lidech se nad ozvěnou ozývá jen smích
dávno se nad pokorou pohlazení ztrácí
a z tichých kampeliček jen tichý slyšíš vzdych
František Nedvěd:
Vojta Nedvěd:
František Nedvěd:
