RCybGář chytil rybu a byl tomu rád,
vtom však vylez' potkan z díry, začal mu ji žrCát,
rybář, jak to uviděl, mFalou radost měl,
pGopCadG' kámen do ruky a k potkanovi děl:
®: "Jó, jCá Gmám rybu a ty nemáš rybu a chtěl bys rybu mít,
to si musíš, milej hochu, taky ulovCit,
já ti půjčím udici a chFyť si na ni bělici,
bGělCice ti postačí, to je ryba vonačí."
Potkan zle se zasmál a žral rybu dál,
rybáře zlost popadla, po hlavě ho vzal,
jiný po tý ráně byl by v Pánu hned,
potkan se jen votřepal a po svým dál si ved':
®: "Jó, já mám rybu a ty nemáš rybu a chtěl bys ji zas mít,
to si musíš, milej pane, jinou ulovit,
vem si svoji udici a chyť si na ni bělici,
bělice ti postačí, to je ryba vonačí."
*: NGevCesGelCe ale končívá, kdo na sebe jenom myslívá,
vona ta rFybGa CbyFla otrávená, potkan po ní pad',
z tGohCo plyne poučení: nelze cizí žrát.
|
Jaroslav Hutka:
2 Unlimited:
Collegium Musicum:
