Nedvědi - Jakub
Jakub
Let všedAních dnů vnímám jak déšť,
kruh lidí a jmen a pravdu a lež
a hraniDce snů, v noci den, Ave dne noc
a tu a tam vzE7tek, když je Avšeho už moc.
Někde uprostřed mám, Tvůj obrázek mám,
vždycky když bolí den, tak si ho maluju sám,
krásně bílá je smích, černá oči a strach,
to jak poznáváš svět, slunce, květy a tak.
®:Pojď ruku mi dej, nechci abys šel sám,
možná bude nás víc, řeknem kdo půjde kam,
do posledních koutů týhle planety říct,
že nad lásku není, že nic není víc.
Let všedních dnů vnímám jak déšť,
kruh lidí a jmen a pravdu a lež
a bezmocně koukám, jak všemu jdeš vstříc,
vždycky zakopneš dřív, než stačím Ti říct.
®:Pojď ruku mi dej, nechci abys šel sám,
možná bude nás víc, řeknem kdo půjde kam,
do posledních koutů týhle planety říct,
že nad lásku není, že nic není víc.
Do posledních koutů týhle planety říct,
že nad lásku není, že nic není víc.
Do posledních koutů týhle planety říct,
že nad lásku není, že nic není víc.
Do posledních koutů týhle planety říct,
že nad lásku není, že nic není víc …
|
František Nedvěd:
Vojta Nedvěd:
František Nedvěd:
