1. GStál tam na stráni Gmaj7dům, v něm židle a G6stůl,
pár kůží a Gkrb, co dřevo z něj Amivoní.
S Djarem, když máj rozdá barvy svý,
tu sosna krásná D7nad chajdou se Gskloní.
A Gříčka, když stříbrným Gmaj7hávem se přikryje s G6ránem,
svý ahoj jí Gdáš a pak je tu Eden.
CZazní údolím kytara tvá, ta Emipíseň ráno uvítá,
svět s Dním, svět s Gním.
2. Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš
a koruny stromů tě uvítaj' rosou.
Víš, že času je dost, to znáš,
a možná potkáš někde dívku bosou.
Po slůvkách, který se říkaj', po dnech něžných stisků
vás uvítá chajda a pak je tu den.
Zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá,
svět s ním, svět s ním.
3. Však náhle volání táhlé ti přeruší snění
a oznámí všem: je poslední den.
Voda zaplaví údolí,
sosnu, chajdu, pohled zabolí.
Ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den,
co nosil tě v náručí romantickém.
Zazní údolím bolest tvá, ta bolest ráno uvítá,
svět s ním, svět s ním.
|
Pavel Bobek:
