Jdu ulicí a vidím bledou tvář, kam zmizela ta krásná zlatá zář, všechno, co stalo se na tomhle místě, spláchl déšť. Koukám Ti do očí, jsi stále nevinná, jako ta noc co nejednou proklínám, zdála ses být na první pohled silná. Tak proč já? Já vím, že muselo to být. ^Ref. Já tady sedím na našem místě úplně sám a všechno, co jsem měl, to už nemám.. rozhlížím se kolem sebe a stále Tě čekám. Všechna světla zhasla, noc už je klidná a vítr mě celou dobu objímá, abych zapomněl na to, že tu se mnou nejsi dál. Každý léto, vidím to jak včera, proč jsi se vzdala a nás dva zničila? Já si to vyčítám každý ráno zas, zas a zas. Už neslyším tvůj hlas a nevím kudy kam, před vším od té chvíle utíkám a vítr všechny naše stopy zahladil, když jsem Tě naposled pohladil. ^Ref. Já tady sedím na našem místě úplně sám a všechno, co jsem měl, to už nemám, rozhlížím se kolem sebe a stále Tě čekám. Všechna světla zhasla, noc už je klidná a vítr mě celou dobu objímá, abych zapomněl na to, že tu se mnou nejsi dál. Já tady sedím na našem místě úplně sám a všechno, co jsem měl, to už nemám, rozhlížím se kolem sebe a stále tě čekám. Všechna světla zhasla, noc už je klidná a moje naděje ta umírá, abych zapomněl na to, že tu se mnou nejsi dál. Utíkám. Možná už zítra ráno (Utíkám), změním se a snad půjdu dál (Utíkám) a s tím co se mi zdálo, se snad už ráno vyrovnám. Možná už zítra světlo, změní se z šedo-černé tmy, a černou tečkou na obloze, budeš jen a pouze, jen a pouze, jen a pouze Ty!