Nedvědi - Uličky
František
1. Otoč se, Elásko, ke mně tak, abych ti viděl do očí,
abych se podívat moh', kde tam bydlím já,
abych ti Aprstem srdce na víčkách namalovat moh',
hm, tak, jak se Edá.
R: Víš, v době Evšelijakých salónů a holek v uličkách,
víš, jsem tak Ašťastnej, že ještě, že umím mít Erád,
na bílým polštáři ti Hláska krásně sAluší
a je Hdům náš náš Ehrad.
2. Kolikrát znásobení něhou, tolikrát dostáváme sil,
nikdo nemá to dnes lehký, žádnej med,
a když mě ráno budí tvoje ruka, tak síly tolik mám,
že otočil bych svět.
R:
3. Otoč se, lásko, ke mně tak, abych ti viděl do očí,abych se přesvědčit moh', že jsi, že jsem já,
že kdyby kvůli ničemu, tak kvůli dětem,
byť by stokrát bylo hůř, vše vydržet se dá.
R:
R:
|
František Nedvěd:
Vojta Nedvěd:
František Nedvěd:
