Nedvědi - Vašek
František
1. Jak písnička zbloudilá v přítmí skal,
kde tříští ji ostří hran,
jak láska, co pláchla, to, jak ses bál,
tak čas píše po tvářích nám.
2. Už Aminehoukej, E7vláčku, už Aminemám čas,
musím Dmipohádky G7klukům Cčíst,
snad Dmijednou až, jednou, snad Amijednou zas,
až H7obrátím E7tenhleten Amilist.
R: Víš, E7jim by se stýskalo a Amimně zrovna tak,
kdo by A7ovládal jeřáb a Dmihák,
kdo by G7zahoukal sanitkou a Copravil Amivlak,
tak ještě chvíH7li, snad E7rok, snad Amipak.
3. Ta holka, co vzal jsem si, co mám rád,
je smutná, když utíkám pryč,
ten pohled, když vidím ji ve dveřích stát,
jak zamyká nadvakrát klíč.
R: Víš, jim by se stýskalo a mně zrovna tak,
kdo by ovládal jeřáb a hák,
kdo by zahoukal sanitkou a opravil vlak,
/: tak ještě chvíli, snad rok, snad pak. :/
|
František Nedvěd:
Vojta Nedvěd:
František Nedvěd:
