Na podzim se Kampa topí v zlaté záplavě,
příroda už má takový zvyk.
Že obarví Praze všechna místa na hlavě,
včera dostal drožkář první smyk.
Ferdinandova třída je bóže jako po vymření,
na Příkopech včera padal sníh.
Moje srdce básníka už sotva něco změní,
když tu náhle zaslechl jsem smích.
Dívka ještě mladá, ale šibalské má zvyky,
ohromený slyším vzdychat sál.
Na Smíchově padaj kone neb dostávaj smyky,
a já jsem se bloud zamiloval.
Lujza, tak se jmenovala, byla jak hádě,
čiperná jak horská bystřina,
její nožky naznačili, že je ještě mládě,
poupě, ale témeř květina.
Lujzo, tys bohatá, až hanba je mi,
Lujzo, tys princezka, to mezi všemi,
Lujzo, tvůj otec mi tě nikdy nedá,
Lujzo, kdybych byl Aladin, tak leda,
Lujzo, jsi krásná, jako krůpěj rosy,
Lujzo, tvá ňadra jsou jako dvě kosy,
Lujzo, vím není žádná naděje,
Lujzo mě zkosí kurděje.
Její otec vlastní firmu na barvení plátna,
a je čestným členem Hlaholu,
Chudák moje maminka je u buržoustů vrátná,
tatík zase vodí škrholu.
A já bydlím v bytě, který připomíná doupě,
žiji tady jako asketa,
copak bych sem mohl vzít to růžolící poupě
i když zdá se není koketa.
Lujzo, tys anděl s bělostnými křídly,
Lujzo, tys mísa s pikantnými jídly,
Lujzo, máš oči jako okeány,
Lujzo, rovná jak Novoměstské brány,
Lujzo, jsi ohebná jako z gutaperči,
Lujzo, nechci ti dát arivederci,
Lujzo, vím není žádná naděje,
Lujzo mě zkosí kurděje.
Za Prahou se objevili černé nešťovice,
V Josefově vyskytl se mor.
Mojí Lujze i když rovné jako borovice,
Starý Cháron přichystal svůj vor.
A tak moje láska byla marná, ale čistá,
moje Lujza zemřela jak sen.
Však v mém srdci poety je stále pro ni místa,
z prsou mých se dere marný sten.
Lujzo, tys byla jako polní kvítko,
Lujzo i když jsem neviděl tvé lýtko,
Lujzo, byla jsi idol mého snění,
Lujzo, byla jsi celé moje skromné jmění,
Lujzo, tvůj otec by tě nikdy nedal,
Lujzo, snad kdybych v správní radě sedal,
Lujzo zemřelas i má naděje,
Lujzo už jsou tu kurděje.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
