Dej si...
snad pro tuhle chvíli
uvolni přetlak,rozpumpuj žíly,
se hejbej.
Jsme tu zas,
do šedi ticha projevit se nahlas.
Hudba nás spojuje,to není
jenom fráze.
Dokonale řeší každý nesnáze.
Blázen,jen ten nepochopí,
jsme organismus zrozen
z lázně beatový.
Tým,jak ocelový soukolí,
náš rým zapadá,nemine klín.
Bez bázně tebou projdem.
Ne,nebolí to.
Jednim uchem tam,druhym ven.
A jestli jo,je mi líto.Sbohem.
Za škody neručíme,
naším úkolem není hledat vady,
tak tady brečet nebudem.
Víme si rady atakujem
života vnady tónem.
REF.:V rytmickejch symfoniích
svoje tělo utápím.
To je mý tajemství
moje cesta k iluzím.
Vnímej,už proniká
vlna k vlně za tebou.
Tohle vážně zabírá
terapie na druhou.
Dej si...
nech proudit nás tělem,
prolomit bariéry s přehledem
svedem.
Interiéry duše jsou naší prioritou
a na vyšší sféry kašlem,sami
sebe smetou.
Post-it, jak už dozajista víte,
zkus vyslovit,
to jméno s příchutí astrální,
nutí nepolevit,udržet tempo
maximální.
Jde to a ne,že ne...
tak rychle naskoč a netvař se
ustrašeně.
Rozjedem kolotoč na týhle
scéně.
Ptáš se proč? Vře to ve mně,
když slyším co v rádiu hrajou
denně,div nebliju.
Tak jdem do boje,
obměnit rutinu.
Snad slova moje
neminou,zasáhnou
srdeční krajinu.
|
Post-it:
Cocotte Minute:
