Sám táhnu Emidál tou hrůznou zemí,
hleď, v ranci Amimám jen z nouze Emišál.
Můj stín a já jdem stezkou zrádnou,
svár trýzní Amikraj, kde náš dům Emistál.
Tak dál, jen Cdál ve stopách Amibratrů.
Tak dál, jen Cdál, směr dávno Emiznám.
Jdu dál a Gdál, až přejdu EmiJordán,
svůj hříšnej Amistín víc nepotEmikám.
Rveš krajíc svůj těm bídnejm polím,
hlad zplodil hněv, hněv rozum vzal.
Sám jsi zoral zem, lokaj lůzy sklízel.
Sám jsi hrbil hřbet, jinej hodoval.
Tak dál, jen dál ve stopách otců.
Tak dál, jen dál, směr dávno znám.
Jdu dál a dál, až přejdu Jordán,
svůj hříšnej stín víc nepotkám.
Smrt vídávám, jak tančí krajem.
Jen prach, jen dým, co víc já byl?
Sám klopýtám nad kalným ránem.
Smířlivej déšť mý stopy smyl.
Tak dál, jen dál k mý starý mámě.
Tak dál, jen dál, směr dávno znám.
Jdu dál a dál, až přejdu Jordán,
svůj hříšnej stín víc nepotkám.
|
