Každý den jako ten první stejný se zdá,
každý kout téhle černé hloubky už zná,
modrý je den a černá je zem
až vyjde ven, tak už nebude mlád.
Celých šestnáct tun, to zastaví dech
a krev jeho dlaní visí na černých zdech,
jak pevně svírá klouby a zdá se hrou
těch šestnáct tun, co má za sebou.
Slaný pot rány hojí a tak se fárá dál,
starý dech trochu stojí, ale kdo by se bál,
zbytkem síly své, než se rozední,
zvedne tu šestnáctou tunu poslední.
Celých šestnáct tun, to zastaví dech
a krev jeho dlaní visí na černých zdech,
jak pevně svírá klouby a zdá se hrou
těch šestnáct tun, co má za sebou.
Slaný pot rány hojí a tak se fárá dál,
starý dech trochu stojí, ale kdo by se bál,
zbytkem síly své, než se rozední,
zvedne tu šestnáctou tunu poslední.
Celých šestnáct tun, to zastaví dech
a krev jeho dlaní visí na černých zdech,
jak pevně svírá klouby a zdá se hrou
těch šestnáct tun, co má za sebou.
|