CKolik je smutného, když Fmraky černéC jdou,
lidem nad hlaGvouF, smutnou dálaCvou.
Já slyšel příběh, který Fvelkou pravduC mněl,
za čas odleGtěl, Fkaždý zapomněl...
R: Mněl kapsu Gprázdnou Frenky Dlouhán,
po státechF toulal se jenC sám
a že byl Fveselej, takC každej mněl hoG rád.
Tam ruce Fk dílu mlčky přiloží a Czase jedeAmi dál,
a Dmikaždej, kdo s ním Gchvilku byl,
tak FdlouhoG se pak Csmál.
Tam, kde byl pláč, tam Frenky heskou písčň mněl,
slzy neměl rád, chtěl se jenom smát.
A když pak večer ranče tiše usínaj,
Frenkův spěv jde dál, s nocí, s písní dál...
R: Mněl kapsu prázdnou...
Tak Frenkyho vám jednou našli, přestal žít,
jeho srdce spí, tiše, smutne spí.
Bůhví jak, za co tenhle smíšek konec mněl,
farář píseň pěl, umíráček zněl.
R: Mňel kapsu prázdnou...
|
František Nedvěd:
Vojta Nedvěd:
František Nedvěd:
