Nosil jsem ti růže a na jaře bez,
kvůli tobě stokrát jsem přes ploty lez,
byl tam strážný a někdy i pes.
Kouření jsem nechal i nádobí myl,
už ti ani nevím, kdy víno jsem pil,
jsem teď vážný jen ty jsi můj cíl.
A ten cíl měl by přijít blíž,
pán když láskou vzplál,
jak to víš, co jsem si teď přál.
Protože se tváříš jak démon i mnich,
uklidil jsem pŕedsíň i nákup jsem stih,
vidím, že i okna jsi myl, tak zpívej mi dál,
jen ty jsi můj cíl.
Ač se ti to nezdá, tak je tomu tak,
ty jsi moje hvězda, však ty i můj zrak
deštěm zkrápíš, jsi bouřkový mrak.
Nevyčítej hvězdám, že ztrácejí klid,
já se přece nevzdám a sdílíme byt,
když mě trápíš, tak odmítám snít.
Á á á á á á ram pam pam pam pa rara rarará....
Všechno je mi jasné, já čekám svůj soud,
všude v bytě zhasnem, ať neběží proud,
tak pod tím oknem, co je tam drez,
smíme se ptát, můj milý to víš,
co k večeri jest, v ledničce máš salám.
Tak to máte vždycky, kdy promluví muž,
náhle poeticky vy myslíte už,
teď jste v ráji a on vezme nůž.
Více než kdo tuší, mám svou ženu rád,
po splynutí duší však mám největší hlad,
salám krájí a mně se chce smát.
Kolem nás planou dnem i tmou
krásná souhvězdí, rozhořím spoustu malých sil.
Ať si občas dřímá, vždyť nám je to fuk,
ty jsi vlastně prima a báječný kluk,
a ty jsi moje královna pih,
oheň i sníh
a ty jsi můj hřích
a ty jsi můj cíl
a já jsem ta, co se hádá,
já málem bych zpych,
skus pŕeplavat Nil,
já mám tě moc rád
a já ráda
a ty jsi můj hřích
a ty jsi můj cíl
a já jsem ten, co se hádá
a málem bych zpych,
skus přeplavat Nil,
já mám tě moc rád
a já ráda.
|
Zdeněk Merta:
Iveta Bartošová:
