Nedvedi
(327)
(255)
(194)
(8)
(1)
(44)
(10)
|
|
|
Nedvedi - Cizinec Nedvedi - Cizinec |
Transpozícia: [+1 +2 -1 -2] |
1.DZa vesnici Hmistával,
tam kde Gdobytek se Apas
nikdy s nikým F#nemluvil,
nikdo Hmineznal jeho hlas
vždy Gzůstal jenom A7na chvíli
a Ddůstojnou měl Hmitvář
často Gjen tak prošel Apolem,
jako F#7dobrý hospoHmidář
a Gnikdo neví, Aodkud se tu Dvzal.
®: AByla vám to záhadná Dvěc
že Gkdykoliv se Aobjevil
ten Ddivný cizinecHmi
A7jako by nám Atím chtěl něco Dříct
2.Když viděli ho poprvé,
držel v rukou meč a štít
prý za blázna ho měli,
ale nechali ho být
a do týdne se vojna zvedla
bůhví proč a zač
jen rychle prošla krajem,
v patách za ní křik a pláč
a nikdo neví, kde se ten muž vzal.
3.Když jednou přišlo sucho
nejhorší za sto let
on objevil se znova,
prošel ke studni a zpět
pak se v noci spustil liják,
blesky bily tam a sem
a přitom hvězdy zářily
na nebi bezmračném
a nikdo neví kde se ten déšť vzal.
4.Už dávno se tu neválčí
a úrody je dost
čas na práci i na lásku
a důvod pro vděčnost
to cizinec když před léty
se zjevil naposled
prý na tváři měl úsměv
a v ruce bílý květ
A pak už víckrát nevrátil se zpět.
5.Když mně to děda vyprávěl,
tak zrovna kvetl vřes
a já si vzpomněl na dětství,
vidím to jako dnes
Jako kluk jsem potkal lovce,
nesl přes rameno síť
pak i já svou první rybu chyt´.
6.A pak jsem jednou za bratrem
až do Dublinu jel
já na nedělní mši s ním
tehdy do kostela šel
Tam na zdi visel obraz,
měl už oprýskaný rám
ten muž co se z něj díval,
to byl svatý Patrik sám
a já najednou věděl, že ho znám.
C:A já najednou věděl, že ho znám.
|
| |
František Nedvěd:
Vojta Nedvěd:
František Nedvěd:
