Potají přes to mý zní moje motlidba, jak nebesa jsou v ní schovaný, potají přes to mý zní, zní moje motlidba, moje modlitba
Nebe je nasáto sexem a krví, vodkou a smrtí, iluzí, pravou odplatou, uříznu motýlům křídla, srazím ho k zemi, ať už pryč nelítá, rozbořím mosty, já nepláču perly, rozřežu srdce těm, kdo nás sem vedli, a seberu mozek, jak nemoc pro správu, ať už je konec, ochutnat dámu, peslechnu ticho, jak těžko se hledá, vlevo a vpravo, prdel svou nedám, neni tu místo technika je všude, jsem snad jen nikdo a nic po mně zbude, a seru na dráty, seru i na ty, buď jsem bradou vzhůru anebo platím, filtruju smog přes svoje plíce, jak černá vdova jedovatym svícnem
Potají...
Ozářili mi ráno, a kniha podruhý popsaná vzplála v cizím ohni z cizího zapalovače a i bolest cizí nohy se mi zdála jakoby mojí, tiše se bojim trati, kamenu na kamenu v lomu, jak souhlas tichých svědků národu, ta podmínka paragrafu 158, znovu sem ukázal, komu pomohla, jak se mi sladký přiložit tu skobu znovu a znovu k hlavě, a přitom prej je čestný dát život za vlast, psali mi, že kdo se bojí, ať rači zemře, dokud ho prej život nebolí, tak jako kolo dokola je zmítán a stoupá, padá ke dnu, v rychlosti jedu vstříc okamžiku smrti, mezi pamětlivými, tak ukaž prstem, rádi si vyčítají
Potají...
Znovu sem upad, zas moje síla byla skrytá, jako podmínka podstaty, kovová zbraň s formou slitá, jen válka moje s motýlem neskončila, světlo bez tmy, má postava s bičem lsz bitá, zas rád vstoupím do zkurvenýho děje, mám obě ruce volný, tak pro pomstu zbraň zde je, nic novýho jen zásah špendlíkový hlavy, novinový rozsudek nad tim, kdo se tu rád bavil, ptali se mě, proč věechno kolem to, jen jsem se zřek pravdy mlčet, nebylo slov, já zašláp na zemi kousek životního snu, odpověď blbý ticho prohrál sem tuhle hru, a jen vzduch nasátej smrtí a sexem, bílou a černou, alkoholem, co vlek sem, bez stopy v mracích všude cítim cídla, motlidba co zbyla jen bolest utišila
Potají... |
50 Cent:
