|
|
Jindra Štáhlavský - Starý mlýn Jindra Štáhlavský - Starý mlýn |
Transpozícia: [+1 +2 -1 -2] |
C
Recitativ:
CDo toho starého, opuštěného mlýna
Dmijsme si chodívali hrát už jako děti
Fa pokaždé nás v Gtichu rozbořených stCěn přepadával stGrach,
Cjakoby jakési zvláštní, děsivé napěDmití
umocňovalo smutek a ponurost Ftohoto místa. G, C
CAž jednou, bylo to už k večeru,
kdy nás nedaleko odtud zaDmistihla strašlivá bouře.
FPřed deštěm a vichGřicí jsme se schovali do Cbývalé stáje,
nebo Flépe do toho, co Cz ní ještě zbývalo.
Blesky Dmikřižovaly oblohu a v jednu chvíli
Fozářily také zadní část Gnašeho úkrytu.C
CStrnuli jsme. Tam, opřený o kamenný kvádr seděl čloDmivěk
- a po čase, když jsme Fpřekonali rozpaky
Gnám začal vyprávět Cpříběh, který se stal Gtéměř
před třemi Cstovkami let.
Bylo to Dmiprávě v takové bouři,
kdy zaklepal na Fmiokované dveře mlýna mladý Gmuž,
jeho Ctvář byla zarostlá plnovousem a jeho oči,
jeho oči ty se Dmismály, když žádal nerudného Fmlynáře o nocleh.G
GTen se Cnejdříve dlouho rozpakoval, G
ale když Ccizinec vytáhl z objebného váčku několik Dmizlaťáků,
snad až příliš ochotně ho zval Fdál. G
V kuchyCni pak své ženě šeptal, že mladík má u sebe takové bohatství,
které by pro ně znameGnalo zbavit se už navždy Dmité proklaté dřiny
Fa dopřát si do Gsytosti všeho po Cčem kdy toužili. G
Od Cslov nebylo daleko k činům a jen Dnoc byla svědkem jejich krutosti
a Cstarý, léta nepoužíGvaný náhon ukryl oběť jejich zloCčinu. D
Ráno vyšlo Slunce jako každý den Emia první sedlák,
který přijel s nákladem Gobilí musel dlouho bouchat a křiDčet
než se Aobjevil brunátný Dobličej mlynáře
Ea ještě než se stačil nadechnout Gk nadávce sedlák vykřikl: A
"Tak co jste tomu Dříkali?" "A čemu jako?", opatrně se zeptal mlynář. Emi
"No přeci, přeci syn se vám Gpo letech vrátil
a Anechtěl ani přespat Du nás ve vesnici!" A, D
Mlynář prý zešílel Emi. Jeho Gžena se Autopila nedaleko místa,
kde ležel Djejí syn. A vypravěč, ten Emité noci zmizel
stejně tajemně G jako se Aobjevil. D, A, D, Emi, G, A, D
|
| |
Fešáci:
