Až nás vlny stínů
na noc rozloučí,
do čtvrt na sedum
ti postavím dům
ze sítě pavoučí.
Ten dům jen vítr zná,
ten dům jen vítr zná a já.
Dva krůčky od leknínů
na mírném návrší,
krom sklípku a vrat
ten dům bude stát
až dvakrát zaprší.
Ten můj dům jen vítr zná,
ten dům jen vítr zná a já.
Co nejdřív už ulehnem si v náručí
tam pod ocún,
co nejdřív i pohodlí ti zaručí
ze stébel trůn.
Ten dům bez komínů
se časem vyplácí,
až tam, kde vidíš
a stěn, kolik chceš
a dvířka lítací.
Ten můj dům jen vítr zná,
ten dům jen vítr zná a já.
Ten dům z úpolínů
tě nadchne pojetím,
kde je, kde ho máš,
tak ptáš se mně, ptáš
a já ti odvětím.
Ten můj dům jen vítr zná,
ten dům jen vítr zná,
ten dům jen vítr zná a já,
vítr jen a já.
|
Jiří Korn:
Jiří Korn:
Jiří Korn:
Jiří Korn:
Jiří Korn:
