1.SpomíDnám si Ana náš Ddům,
Gcítim Dvůni Adřevěných Dplotů,
Dod zelených ApahorHmiků,
naši Emitáhnou Gproti skotům.A,D,A
Už jsem skoro umněl číst
když mi tátu hlina vzala,
do dneška si nejsem jist,
jestli o něj stála.
2.Jednou když jsem na práh šláp,
stál tam kočár v stínu stromů
v síni s mámou cizí chlap
a já musel z domu.
Na cestu mi vítr vál,
otčin v sadě stromky sázel
farár co mně birmoval,
ten mně vyprovázel.
3.Za lodní vlá vtačí křik,
malý kluci prkna drhnou
jaký pak jsem námorník,
když mi oči vlhnou.
Svobodu si národ přál,
Mexikem se vojna valí
já jim k tomu bubnoval,
tak mi metál dali.
4.Zlaťáku mám dneska dost,
velký dům a pole k tomu
taky syna pro radost,
ale já chci domů.
Nevyrost jsem pro livrej,
nemám boty z hadích kůží
ukážou mi orchidej,
- já chci planou růži
Hmi, G, Hmi, G, A
5.Pořád myslím na náš dům,
cítim vůni dřevěných plotů
prý se naši vracejí,
z války proti Skotům.
Nikdy už se nevrátím,
dětské sny mi z očí mizí,
pro ty doma, to já vím,
pro ty bych byl cizí.
|
František Nedvěd:
Vojta Nedvěd:
František Nedvěd:
